Léčba rakoviny-Onkologie: Byznys a podvod na lidech
Onkologie: Byznys a podvod na lidech
Už delší dobu jsem se odhodlával napsat článek o tom, jak v dnešní době funguje byznys v onkologii. Jde o celosvětový problém, není to specifikum jen České republiky, ba řekl bych, že současný stav v České republice je do značné míry v rámci probíhající globalizace přejatý ze zahraničí. V dnešní době nastává celosvětová standardizace procesů nejen v ekonomice, ale i medicíně, školství, vědě, politice a fungování společnosti jako celku. Pokud by člověka se zavázanýma očima převezli z jednoho státu do jiného, častokrát by podle pozorování lidí a okolí ani nedokázal říci, kde se vlastně nachází. Všude téměř identické výrobky, vzhled moderních měst, nákupních center, módy v oblékání, stejné značky aut, harmonizované právní normy a podobně. Medicína není v tomto novém globalizačním trendu žádnou výjimkou.
Tímto článkem bych chtěl postupně navázat na předchozí článek pojednávající o úvaze, zda konvenční onkologové jsou lékaři, šarlatáni nebo zločinci. Při zmínění alternativní, respektive já ji nazývám přírodní metabolickou medicínou, se tito onkologové častokrát brání konstatováním, že pokud jsou od chemoterapií a radioterapií odlišné metody tak účinné, tak proč se pak nevyužívají v běžné lékařské praxi? Důvody tohoto současného neutěšeného stavu se pokusím postupně a dopodrobna vysvětlit v tomto článku.
Důvod číslo 1: Osobní zaangažovanost a ješitnost lékařů
Uvědomte si jednu skutečnost a to, že každý onkolog studoval svůj obor 6 let na vysoké škole, pak udělal aspoň 2 atestace, publikoval (tedy alespoň předpokládám že ano) množství vědeckých článků o radioterapii nebo chemoterapii, psal disertační práce, získal docenturu, profesury, doktoráty věd a podobné akademické ocenění a to vše za vědeckou činnost v oblasti chemoterapie, případně radioterapie. No a teď si představte, že po 20-ti letech, během nichž byl tento člověk životně a bytostně spjat s těmito metodami, je najednou konfrontován s eventualitou, že všechno čemu se on celý svůj život věnoval je nesprávné. Že všechny ty jeho vědecké práce a objevy na poli onkologie jsou mylné, že aplikováním těchto postupů způsobil utrpení a smrt desítkám, možná i stovkám pacientů.
Představte si, co byste dělali vy v takové situaci? Je samozřejmé, že takový člověk bude dělat vše proto, aby zachránil svůj svět (hoc i postavený na lžích), vše proto, aby zachránil dosavadní zažité premisy a zachoval si tak nejen vlastní tvář, ale možná i své zdraví a život od možného hněvu a odplaty ze strany příbuzných jeho obětí. Z psychologického hlediska má takový člověk jen dvě možnosti. Tou první je uvědomit si svůj omyl, připustit vlastní chyby a následně čelit obrovskému psychickému tlaku svého svědomí. Takové ztotožnění s novou realitou by si ale s velkou pravděpodobností vyžádalo i ztrátu zaměstnání, protože ostatní jeho kolegové onkologové by se z pochopitelných příčin postavili proti němu a nedovolili mu aplikovat změnu v léčbě. Druhou možností je zůstat žít v sebeklamu a přesvědčovat sebe i ostatní o své vlastní, hoc nesprávné pravdě. Většina lidí není schopna sebereflexe vedoucí k přijetí první možnosti a tak si raději osvojí možnost druhou. To je zcela pochopitelné a v dané chvíli logické, protože tato druhá možnost jim nezasáhne do jejich pracovního a osobního života tak, jak by zasáhla možnost první.
Proto se dnes můžeme v podstatě setkat s dvěma typy onkologů - ti kteří ještě nepochopili jak se věci mají a pak ti, kteří během své dlouholeté praxe pochopili o co jde, ale všemocně se bijí do prsou a křečovitě odmítají a bojují proti jakýmkoliv alternativám. Těch je bohužel většina. To objasňuje i můj názor, proč by měla být většina onkologů obžalovaná a uvězněná za vědomé ubližování pacientům. Ta první, nevědomá skupina myslím si, že by měla být potrestána také, i když nižší trestní sazbou, jelikož v právu platí zásada, že neznalost zákona neomlouvá. V tomto případě se jedná o neznalost základů medicíny, což si vystudovaný lékař nemůže dovolit v případě, že léčí jiné lidi a tato jeho léčba způsobuje poškozování jejich zdraví a častokrát ve většině případů až smrt.
Té druhé skupině bych ale vyměřil i výjimečné tresty, obzvlášť skupině dětských onkologů, kteří aplikují své zvrácenosti na bezbranných dětech, které nedisponují žádnou možností se bránit. Existují dokonce i případy, kdy rodiče odmítli toxickou léčbu chemoterapií nebo radioterapií, ale tito konvenční onkologové dosáhli prostřednictvím soudu násilnou aplikaci jejich toxických procedur na těchto dětech.
Důvod číslo 2: Farmaceutické firmy a výrobci drahé zdravotnické techniky
Finanční prospěch a astronomické zisky ze současné konvenční toxické léčby dosahují především farmaceutické firmy, které vyrábějí chemoterapie a stejně i firmy vyrábějící ozařovací přístroje za několik desítek milionů korun za kus, případně jiné drahé lékařské, převážně diagnostické přístroje (CT-čka, mamografy a jiné) . Je to úplně logické a jednoduché: každý se snaží chránit svůj vlastní byznys. A byznys s rakovinou je tedy pořádně velký byznys. Chemoterapeutika, jejichž jediná dávka stojí statisíce, ozařovací přístroje za miliony korun. Přestavte si, že vlastníte firmu, která vyrábí takové přístroje. Nedělali byste všechno proto, nelobovali byste všude, kde se to jen dá, za udržení současného statusu quo? Co byste dělali, kdyby se objevila nová, účinnější a hlavně levná metoda léčby? Nesnažili byste se minimalizovat její důvěryhodnost, nelobovali byste za je potlačení? Byli byste hloupí pokud ne. A stejně nejsou hloupí současní výrobci této techniky.
Dále farmaceutické firmy, rozeberme si i ty. Znáte současné patentové právo? Víte, že patentovat je možné jen uměle vyrobené chemické substance? Co když by se zjistilo, že některé přírodně se vyskytující látky jsou schopny mnohem účinnější zabránit vzniku rakoviny nebo její vyléčení a k tomu bez žádných nebo jen s minimálními nežádoucími vedlejšími účinky? Myslíte, že by se našla taková farmaceutická firma, která by investovala milióny dolarů na provedení klinických testů a riskovala, že po jejich ukončení její objev nechráněný patentem začnou napodobovat jiné firmy? Je dopředu jasné, že její investice by se jí nikdy nevrátili a ona by prodělala. Toto je jasný a logický důvod, proč farmaceutické firmy nehledají látky běžně dostupné v přírodě (a těch látek jsou milióny), ale snaží se vyvinout takovou umělou látku, kterou je možno patentovat. Proto dosavadní chemoterapeutické léky proti rakovině jsou tak málo účinné, dovolím si tvrdit, že téměř neúčinné a k tomu vysoce toxické a škodlivé.
Dává vám to smysl, nebo stále ještě nic? Myslí si snad farmaceutické firmy, že za 50 let své existence dokážou objevit a stvořit více než dokázala příroda za miliardy let? Zamyslete se trochu hlouběji nad tím. I když člověk použije k uvažování běžnou selskou logiku, musí mu být jasné, že umělé chemikálie nemohou být tak účinně jako příroda. Tím, že se v přírodě nenacházejí, nezná je ani evoluce, která je nezačlenila do chemických procesů probíhajících v živých organismech a lidské tělo má proto pochopitelně s jejich zpracováním, metabolismem a následným vylučováním mnohokrát zásadní potíže. Při současném stavu legislativy v oblasti patentového práva a struktury financování základního a klinického výzkumu, který je téměř výhradně v rukou soukromých firem zaměřených především na zisk, ani není možné objevení účinných a levných léků. Jaký systém jsme si vytvořili, takový máme. A můžeme vesele dále nechávat na své smrti vydělávat "obludy", které jsme sami, možná i nevědomky nechali vyrůst přímo před našima očima.
Důvod číslo 3: Stát, zdravotní pojišťovny a jejich role v tomto byznysu
Začnu otázkou svých odpůrců: A co na to stát, proč nefinancuje takový výzkum? Státu přece nejde o zisk, ale o blaho svých občanů. A co zdravotní pojišťovny? Oni mají přece také finanční sílu a pokud by existovaly takové levné a účinné metody, bylo by přece v jejich zájmu protlačení takových metod, aby ony samy ušetřili.
Na tyto otázky také existuje jednoduchá a logická odpověď. Statisticky je vysoce pravděpodobné, že člověk nejčastěji onemocní rakovinou někdy ve věku 55-65 let, čili ve věku, kdy přestává být ekonomicky aktivní a pro společnost finančním přínosem. Od této doby už jen v podstatě čerpá finanční prostředky z veřejných zdrojů ve formě důchodů nebo zdravotního pojištění, čili bývá "tíhou" pro státní rozpočet. A starší lidé tady takovou běžnou zdravotní péči si přece jen vyžadují častěji než mladí lidé. Co může být pro stát a zdravotní pojišťovny více než požehnáním, když takový člověk v tomto věku zemře, místo toho aby pobíral jejich veřejné zdroje třeba do 80-ky nebo 90-ky? Ano, stát a zdravotní pojišťovny sice jednorázově zaplatí vyšší částku za jeho léčbu, ale ušetří na budoucích výdajích. Pokud by člověk žil dalších 20-30, případně bez problémů i více let, tak částka takových výdajů na důchody a zdravotní péči by byla určitě vyšší než třeba jeden milion korun jednorázově vynaložený na jeho "léčbu" rakoviny. A i ten milion korun komu připadne? Hlavně lékařům, výrobcům ozařovacích přístrojů a farmaceutickým firmám. Jasné jako facka, že?
Dalším důvodem proč zdravotní pojišťovny nemají zájem na levnějších způsobech léčby je ten, že pokud by se začaly používat, pak by klesla i celková finanční náročnost zdravotnictví jako celku. Lidé by se následně začaly dožadovat snížení zdravotních odvodů, ať už v té formě jako se platí v České republice, nebo v jiných formách příspěvků na zdravotnictví používaných v zahraničí. Níže odvody by zase znamenaly nižší celkový balík, s kterým zdravotní pojišťovny operují. Jelikož ony si strhávají řekněme 4% z tohoto balíku, nakonec by i ony získali méně prostředků. A to ony přece nechtějí, však? Výsledek je tedy jasný a všichni jsou takto nadmíru spokojeni - stát, pojišťovny, farmaceutické firmy, výrobci zdravotní techniky. Vlastně pardon, všichni až na pacienta, ale o toho v naší společnosti přece vůbec nejde. Zde jde především o zisk. Bohužel, zní to krutě, ale je to tak, nemá smysl si nalhávat něco jiného.
Slova jako humanita, láska k bližnímu, vyšší princip jsou dnes už jen prázdná slova a používají se jen na oklamání běžných lidí a následně k zajištění jejich poslušnosti a víry v tuto naši "úžasnou" tzv.. demokraticko-liberálně-tržní společnost. Její pravá tvář je ale mnohem více krvavá než by se mnohým na první pohled zdálo. Abych teď nevyzněl nesprávně - tímto nedejbože nechci obhajovat nějaký komunismus nebo jiné totalitní systémy. Současné společenské zřízení by si ale vyžadovalo dost hluboké změny principů jeho fungování, hlavně přestat lidem lhát a zavádět je. V tomto je dnešní systém přímo nepřekonatelný. V komunismu lidé sice navenek vystupovali shodě, ale doma nebo u piva si o systému řekli své. Smutné je, že dnes si většina lidí o současném systému opravdu myslí, že je dobrý a věří v něho, přičemž se skutečnou demokracií, liberalismem a trhem nemá příliš mnoho společného. Význam těchto slov je už dnes prázdný, jsou to fráze, systém se postupem času výrazně zdegeneroval. Z původních dobrých ideálů, se vyvinul do současného značně degenerovaného stavu. Změna by vyžadovala jít řádně hluboko až do jeho samotných základů, ale to je zas na jinou debatu, to ani není předmětem nebo cílem tohoto článku.
Trocha atypický pohled na věc, já vím. Ale zamyslete se nad tím opět alespoň trošku. Nebo si budeme nadále namlouvat něco jiného, že takto to přece není, že lidé nejsou takoví zlí? Ano, lidé většinou nejsou zlí, jsou ale oběťmi systému, který tu máme. A systém nepustí, systém se chová vždy logicky a to, že se dnes lidé doslova zabíjejí a ne léčí, je zcela logické. Pokud by tomu tak nebylo, systém by se choval neracionálně, neefektivně, a nelogicky. Onkologové nejsou jediní vinni, jsou ale těmi posledními ve vražedném řetězci, kteří na závěr už jen obrazně řečeno "zatnou mečem". Nebo nemám pravdu? Popřemýšlejte ...
Důvod číslo 4: Existence dalších subjektů profitujících na rakovině
Mezi tyto subjekty patří různé Ligy proti rakovině a nadace zabývající se poskytováním pomoci pacientům a jejich rodinám. Může to nyní opět znít trochu zvláštně, ale tyto subjekty nemají skutečný zájem na odstranění rakoviny. Oni z ní totiž žijí. A žijí si poměrně slušně. Dostávají miliónové dotace od vlád, firem a také přímo od občanů. Je mi líto když vidím další tisíce lidí, kteří do pokladniček v dobré víře dávají své peníze doufajíc, že tím dělají něco prospěšného. Přičemž ve skutečnosti přispívají a starají se ne o odstranění rakoviny, ale naopak o udržování celého tohoto nemocného systému okolo ní.
Třeba se totiž blíže podívat, co taková uskupení opravdu dělají. Jedna z jejich významných činností je totiž propagace chemoterapií, povzbuzování žen podrobovat se preventivním vyšetřením na nebezpečné mamografii a podobně. Ano, dělají i některé opravdu vznešené činnosti, jako je například podpora a financování dětských hospiců. Jak se vám ale jeví takové bohulibé činnosti v novém světle, konkrétně v tom, že tyto hospice by v první řadě vůbec nemuseli existovat? Je charitativní a lidské podepřít člověka se zlomenou nohou, pokud jsem mu tu nohu předtím sám zlomil? Třeba se na činnost těchto různých lig proti rakovině a nadací žebrajících o vaše peníze zahledět i z trocha jiného úhlu pohledu. Jak byste se dívali například na takovou Ligu proti nachlazení, nebo Ligu proti kudrnatým vlasům? Pomysleli byste si, že je to nesmysl a takové lize nebo nadaci byste nepřispěli ani korunou? Když se na podobné rakovinové ligy podíváme takto, pak se už jejich, na první pohled záslužná činnost, až tak záslužnou nejeví. Co jiného by dělali lidé pracující v těchto organizacích, pokud by rakovina vymizela? Velmi těžko by se zřejmě loučili ze současnými snadno vydělanými sponzorskými penězi a pohodlnými výdělky.
Jak je tedy možné vidět, kolem rakoviny existuje celá plejáda subjektů, kteří na ní vydělávají. Mluvíme zde jen v rámci České republiky o desetitisících, možná až statisících lidí, kteří se přímo nebo nepřímo na ní živí nebo přiživují. Jim všem současný stav vyhovuje. To, že nevyhovuje vám, respektive onkologickým pacientům, to je zajímá nejméně. Od vás se jen žádá, abyste slepě důvěřovali v systém, slepě se spoléhali na všemocnost a božskou neomylnost konvenčních lékařů a ano, abyste pěkně a bez zamýšlení platily daně, zdravotní pojištění a aby toho nebylo dost, tak k tomu ještě si pěkně každý rok věnovali své 2% z daní těm správným nadacím. Hlavně nepřemýšlejte, věřte, důvěřujte a to nejhlavnější: plaťte. A když už přestanete být ekonomicky aktivní, pak podle možností co nejdříve zemřete, abyste nebyli na obtíž. Přesně tak, takový je současný systém, jehož onkologie je jen jeho jednou, ale velmi významnou částí.
Jen tak na závěr:
Všechny své vyjádření mohu na požádání doložit konkrétními případy, jmény vědců a lékařů zasazujících se o prosazení skutečně vědeckého přístupu k léčbě rakoviny. Většina z nich se setkala s ohromnou, ba až křečovitou nevraživostí svých kolegů, státních institucí, lékařských komor, vědeckých pracovišť, farmaceutických firem, pojišťoven a jiných oficiálních institucí profitujících na současné toxické léčbě chemoterapie a radioterapie. Důvody jsou výše popsané a v kontextu současného systému i celkem pochopitelné a logické. Některým přírodním a metabolickým lékařům se navzdory mnohým strastem podařilo založit kliniky v cizích zemích, kam unikli před pronásledováním své osoby. Příkladem jsou někteří američtí lékaři, kteří unikli před silnou konvenční onkologickou lobby z USA do Mexika. I tam se ale nad nimi postupně začali stahovat mraky. Někteří z nich se bohužel stali oběťmi dokonce až fyzických útoků nebo soudního šikany. Jsou známy mnohé případy z Německa, Francie, Španělska, ale i od nás z České republiky. Občas se totiž stane, že i jim zemřou pacienti. Onkologie je sama o sobě oblast medicíny, ve které je mortalita už tak velmi vysoká. Nikdo není bůh, aby dokázal garantovat zachování života na 100%.
Pokud se těmto nekonvenčním lékařům navzdory jejich obvyklé vysoké úspěšnosti v léčení rakoviny náhodou stalo, že jim umřel pacient, bylo toto zneužito proti nim a byli na soudech obviňováni ze způsobení smrti. Kolik konvenčních onkologů bylo na druhé straně obžalováno, přičemž jim denně umírá několikanásobné množství pacientů? Doposud skoro žádní. To by bylo ale na delší členění. Pokud by i některý čestný a lidský onkolog zkusil ve své nemocnici vyjádřit byť jen pochybnosti o současných konvenčně používaných metodách, případně pokud by se pokusil zpochybnit status chemoterapie nebo radioterapie, uviděli byste, co by se stalo. Byli byste překvapeni jak rychlý spád by věci nabrali. Pokud mají tito onkologové rodinu, kterou potřebují živit a zajistit, tak to raději pak ani nezkoušejí. Stejně, jako to raději nezkoušejí ani ti onkologové, kteří možná i pochopili, jak se jisté věci mají, ale ... vždyť každý musí z něčeho žít, no ne? A o tom to celé je. To ale samozřejmě nepovažuji jako jejich omluvu. Pokud totiž mám někomu, byť i z nepřímého donucení škodit, nechci přímo říci vraždit, pak by bylo vhodnější z takové práce odejít a dělat něco jiného. Vědomé ubližování je totiž za jakýchkoliv okolností neomluvitelné.
Zdroj: http://www.badatel.sk/kpm/onkologia-biznis-a-podvod-na-ludoch/